Na skok za šéfkuchařem

• Co tě přivedlo k profesi kuchaře?

Jednoznačně babička. Vždy jsem obdivoval, s jakou elegancí v kuchyni fungovala. Zvládla vařit pro celou rodinu a ještě si hrát s námi, dětmi.

• Víme, že jsi slavil úspěchy doma i v zahraničí, ale čím sis prošel, než ses odvážil postavit do čela týmu?

Prošel jsem prakticky všechny druhy gastra. I školní a závodní jídelnu, bistra nebo „obyčejnou“ českou hospodu, kde spolupracoval Jiří Eichner, nestor české gastronomie. A také fine dinning restauraci Kampa Park pod Markem Raditschem, pětihvězdičkový Sheraton hotel pod Janem Pípalem, catering pod Filipem Sajlerem, O2 arénu pod vedením Tomáše Kněže.

• Jakou kuchyni máš nejraději?

Paradoxně mám rád asijskou kuchyni. Párkrát jsem byl v Thajsku na kuchařské soutěži, tam mě to hodně oslovilo. Baví mě, jak je jejich kuchyně pestrá, barevná a chutná.

• Existuje nějaké jídlo, které ti opravdu nechutná?

Myslím, že teď žádné takové není, nebo jsem ho zatím ještě neobjevil. V mládí, třeba ve školní jídelně, to byla koprovka, prostě kyselé mléko s trávou (smích), nebo treska, ta byla vždycky podávána s tou modrou folií… Ale s věkem se mění vkus, chutě i zkušenosti. Zrovna třeba v těchto dvou případech člověk zjistí, že to mohou být vynikající jídla.

• Vaříš rád i doma, nebo se realizuješ v práci a doma se ti už nechce?

Samozřejmě rád vařím i doma. Kuchař celoživotně! Doma se občas povede hodně zajímavá kombinace. 

• Tvůj sen, který by sis chtěl splnit?

Profesní sen je vlastní malý podnik nebo bistro, ideálně s rybníkem. Osobní sen – se  syny a tátou rádi rybaříme, takže sen je velké obytné auto a prorybařit Evropu.